Historie ručníku sahá do 17. století, kdy ručník zřejmě vznikl v turecké Burse. I středověké
archeologické studie obsahují citace „... osobní předměty zahrnovaly všudypřítomný nůž a ručník.”
V Burse se nacházely přírodní termální lázně, které obsahovaly léčivé přísady, jako je síra a
železo. Obliba lázní se postupně rozšířila po celém východě. A právě v lázních se začal ručník
používat. Ručník, v tehdejší jazyce peshtamel, byl tenký tkaný kus látky. Tehdy byl relativně úzký
a dlouhý, aby obepnul celé tělo. Látka byla tenká a savá, aby i mokrá zůstávala relativně lehká.
S rozšiřováním Osmanské říše rostlo i používání ručníků. Ručníky vyráběli tkalci, kteří tkali i
koberce. Proto se do výroby ručníku začaly promítat propracovanější postupy, návrhy a materiály,
které obsahovaly výšivky a smyčky příze. Tak se zrodil bavlněný froté ručník.
S vývojem industrializace se froté bavlněné ručníky postupně staly dostupnějšími. Z kdysi
obyčejného kusu látky se za pomoci návrhářů a nových technologií staly stylové a elegantní
součásti domácností.
V současné době se ručníky vyrábějí v různých velikostech, materiálech a provedeních. Díky
svým vlastnostem je nejoblíbenější 100% bavlna v provedení froté. Kvůli rozmanitosti ve
velikostech se začaly používat označení ručník na ruce (30 x 50 cm), ručník (50 x 100 cm), osuška
(67 x 140 cm), plážová (spa, wellness) osuška apod.